Listopadová
Když žloutnou stromů listy
tichou touhou po zemi
pak opoštějí výšku větví
by halili nahé kořeny.
Vitráží listů kreslíc stíny
měkké mlhy někde v trávě,
ospalé slunce nad kopci
loučí se se dnem právě.
Tiché noci přeje nám
písní stěhovavých ptáků,
v rudým perem vepsanou
do šípkových růží plátků.
A Martin, čistíc svého bělouše
od podzimního bláta
ve stříbrném sedle odzvoní
poslední sbohem léta...