Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kniha druhá: Fénix, drak a hra s osudem

Příspěvky

35. Zbytečně!

14. 7. 2013

Bylo pozdní dopoledne a do oken malého podkrovního bytu v Londýně nahlédlo nejisté slunce. Drobná žena sedící před zrcadlem rozčesávala své dlouhé havraní vlasy protkané stříbrem stáří. Její jemná tvář už dávno nebyla mladá, ale vrásky jí neubraly na kráse.
Byla ráda v Anglii, i když na poslední chvíle tady měla smutné, bolestivé vzpomínky. V Německu, kam se odstěhovala za svými příbuznými, sice našla klid, našla muže, kterého měla ráda a respektovala ho. Anglii ale milovala.

 

34. Jsi zbabělec!

9. 7. 2013

Albus vyšel z Bradavického hradu, zhluboka nadechl chladivý večerní vzduch, zachmuřeně se rozhlédl po školních pozemcích a pomalu vykročil k jezeru. Slunce už zapadlo a krajinu začínala pokrývat tma jako lehký závoj. Byly prázdniny, hrad byl tichý, prázdný a on neměl nic, co by rozptýlilo jeho myšlenky. Co by ho odvedlo od nepříliš objemné složky, kterou měl ukrytou v uzamčené zásuvce svého psacího stolu. Složky mudlovských papírů pokrytých Aleeniným drobným písmem, výstřižků z novin, důkazů. Důkazů toho, že měla pravdu. Ale s jistotou to věděl jen on. Jen on dokázal poskládat střípky zpráv a vzpomínek a stvořit obraz Gellertových záměrů. Jenže stále mu něco unikalo. 

 

33. Minulosti neutečeš!

30. 6. 2013

Byla už tma, když si vysoký muž sundal z nosu půlměsícové brýle a prsty promnul své unavené oči. Používal je zatím jen na čtení, ale byly mu neuvěřitelně nepříjemné, bolela ho z nich hlava. A to ho lékouzelník upozornil, že není daleko doba, kdy je bude muset nosit pořád. Povzdechl a vstal od stolu, aby si trochu uvolnil záda. Ještě ho dnes čekal štos esejí k opravení. Předpokládal, že nad nimi stráví další dlouhou noc. Ale slíbil svým studentům, že je zítra dostanou opravené, a mínil svůj slib dodržet. Protáhl si ztuhlé svaly a přešel po svém kabinetě. Očima přejel po knihovně, která nemohla pojmout to obrovské množství knih, které vlastnil. Bude si muset pořídit větší, nebo sehnat další zajímavý kus. Nechtělo se mu na ni používat zvětšovací kouzlo. Byla to stará mudlovská práce a nechtěl ji kazit kouzly. Měl rád poctivé řemeslo. Vedle knihovny stála velká komoda. Na tu byl obzvlášť pyšný. Sehnal ji náhodou za pár mudlovských liber na bleším trhu ve Sktosku, když byl před několika lety o prázdninách navštívit svého přítele. Její desku pokrýval starý ubrus s nedokončenou výšivkou. Jásavé barvy už dávno vybledly, stejně jako vzpomínky na děvče, které ho vyšívalo, ale pokaždé, když po něm přejel rukou, bodlo ho bolestivě u srdce. S její smrtí se nikdy nedokázal vyrovnat.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA